CZ:
U našich nohou
V té tančící trošce slané vody
Naděje tonou
Dvou poutníků do samoty

Máme jen sebe
A když jeden do vln se vrhne
Druhého zebe
Že s sebou i jeho tak strhne

Když oči spočinou
Na mracích plujících po nebi
Vždycky mi připomenou
Jak neslyšně plyne čas

Svět se nám odcizil
A sním i my samotní
Šlépěje našich stop
Se pozvolna ztrácejí

Zpěněná brázda za naším člunem
Ledový prst vztyčený k obzoru
Jsi jediný, kdo mi z té dálky zbyl
Pokrevní pouto, které obětoval život

Jsou slzy co netečou, jsou dávno prolité
Sobeckým srdcem nad vlastním neštěstím
Jsou prosby polknuté, i tak byly zbytečné
Naděje bývá tím nejhorším spojencem

„Kéž uměl bych oslovit nemocné nitro
Kéž stal bych se zřetelný pohledu do prázdna
V téhle pustině jsem poznal jen lhostejnost
Slzy i odcizení mají příchuť kovu“

Musí být těžké křičet do prázdné duše
Ty jsi se tak snažil a já tě neslyšel
Neprobudil mě ani ten výstřel
Jen mi zmrzlo srdce a svět se proměnil

Promočený a zteřelý
S listím jako by uhníval i můj život
Stále je nocí slyším
Tvůj hlas, tvůj smích, tvůj dech

Oblaka jsou těžká
Jako mé svědomí
Neklidně se převalují
Než propuknou v pláč

Voda vytrvale šeptá tvé jméno
Scéna je však bezútěšně prázdná
Svět mi připomíná sežehlé kulisy
Kéž bych tu byl pouhým divákem

Už jsem příliš slabý na cestu zpět
Nebo kamkoli jinam, nikde nic nečeká
Sedím tu tiše a sleduji noc
Jak skrze tebe mi přichází vstříc.

EN:
By our feet
In the dancing a litte bit salt water
Hopes are drowning
Of two pilgrims to loneliness

We have only each other
And when one into the waves pounces
The other one freezes
That with him will the second one pull down

When the eyes will rests
On the clouds floating on the sky
They always remind me
How silently time passes

We alienated world
And with him we alone
Our footprints
Gradually lose

Foamy furrow behind our boat
Icy finger erected to the horizon
You are the only one who from that far left to me
Blood bond which sacrificed his life

There are the tears that does not flow,
They are for a long time shed
There are wishes swallowed, and so they were useless
Hope is the worst ally

„I wish I could speak to sick heart
I wish I would have become obvious looking into the void
In this wilderness I knewonly indifference
Tears and estrangement have the flavor of metal.“

It must be hard to shout into the empty soul
You‘ ve tried so hard and I did not hear you

Did not wake me event he shot
Just froze my heart and the world has changed
Soaked and mouldered as my life is rotting with leaves
I still hear them at night

Your voice, your laugh, your breath
The clouds are heavy
As my considence
Uneasy they turn over
Before burst into tears

Water constatly whispers your name
However scene is inconsolably empty
World reminds me singed stage set
I wish I was there only a spectator

I am too weak on the way back
Or anywhere else, nowhere is nothing for
I am sitting here and watching the night
How through you he goes towards.