CZ:
Stačí jediný krok s prvním nádechem
Tvůj jediný nádech je tím prvním krokem
Mimo všechny své radosti a smutky
Prostě jsi sem tiše vkročil
Okolí ti nepoví o zpívajících ptácích
Každý z nich pro tebe bude novým zázrakem
Každý den tvého nekonečného života
Kde smrt je stejně bezbarvá, jako déšť
Mezi vinnými budeš vždy viníkem
Který ponese hříchy celých pokolení
Právě tak podstatných, jako tanec nočních motýlů
V tvých věčně zahleděných očích
Každá snaha dotknout se skutečnosti
Tě od ní naopak bolestně vzdaluje
I když se spolu skutečně nepotkáme
Jsou tvé slzy slané, stejně jako moje
Hvězdy co prozáří stojaté vody
Víš, že bys je dokázal všechny obejmout
Nejvyšší vrchol, nejhlubší propast
I oba světy. Můj i tvůj
Třeba jsme všichni příliš daleko
A bojíme se ohlédnout zpět
Nebo jsme padli na úplné dno
A nejsme schopni vnímat okolí
Skrze temnotu našich duší
Která je nadobro pohltila
Vymazala všechny barvy života
A nás samotné zanechala v troskách
Měsíc žhne a spaluje svět
A slunce mrazí netečným chladem
Písek v hodinách padá vzhůru
Když se snažím dotknout tvé duše
Všichni jsme pastýři vlastní arogance
Moudrost nám však ani věk nepřináší
Dokud nepochopíme neštěstí druhých
Nemůžeme čekat, že se změníme
Bezduše mrháme prázdnými životy
Nitrem nám otřásá strašlivá lhostejnost
Žádné slovo a žádný skutek
Nemůžeme vrátit už nikdy zpět
V krvi a bolesti jsme poznali svět
Skutečně malými jsme se však (teprve) stali
Nikoli na venek pouze v sobě
Můžeme jednou opravdu vyrůst

EN:
Just one step during your first breath
your breath is just the first step
Out of all joy and sadness
You just came in quietly
No one will tell you about the singing birds
Every of them will be a new miracle to you
Every day of your endless life
Where death is colorless, just like the rain
You will always be the culprit among the guilty.
Just one to carry their sins
So real, as the dance of midnight moths
in your eyes
Every effort to touch reality
is taking you away
Though we'll never meet,
your tears are as salty as mine
Stars to brighten up murky waters
you know you could embrace them
From the highest peak down to the deepest abyss
Both worlds. Yours and mine.
We are so far
and scared to look back
Or did we just fall to bottom?
We can't perceive our surroundings.
Through darkness in our souls
which devoured them
Erased all colors of life
and left us in ruins
Moon glows and burns the world
The sun freezes with inert cold
sand in clocks flows up
when I try to reach your soul
We all are the pastors of our arrogance
age does not bring freedom at all
We can't hope that we could change
if we can't understand unhappiness of the others
We waste our lives
dreadful apathy shakes our souls
No word or deed
can be ever taken back
We met life in blood and pain
We became worthless
We can rise
Not from the outside, just from the inside